Ovocem Božího Ducha je láska, radost. (Ga 5,22) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

1. Vnitřní uzdravení: uzdravení z čeho?

uzdravení něčeho, co samo o sobě není hříchem

z knihy Duchovní vnitřní uzdravení , vydal(o): ICCRS

Duchovní uzdravení, to znamená především uzdravení ze hříchu. Hřích sám je považován za nemoc svého druhu, za ránu (vulnus) v duši, a často je také chápán jako příčina nemocí těla. Proto bylo například malomocenství spojováno s hříchem a považovalo se za jeho vnější projev. Když mluví svatý Ambrož o pýše, žádostivosti, hněvu a dalších ze sedmera hlavních hříchů, používá výrazu "naše horečka" (srov. Sv. Ambrož: Komentář k Lukášovu evangeliu, IV, 772).

Toto spojení mezi uzdravením ze hříchu a fyzickým uzdravením je zejména podkladem některých evangelních příběhů, například příběhu o ochrnutém, kterého spustili dírou ve střeše (Mk 2, 1-12), nebo příběhu o ochrunutém u rybníka Bethesda. V případě tohoto druhu uzdravení můžeme ovšem přesněji mluvit o obrácení, očištění od hříchu, o usmíření... Svátost, která s takovým udzravením především souvisí, se nazývá "svátostí smíření".

Pojem duchovní neboli vnitřní uzdravení zpravidla označuje uzdravení něčeho, co samo o sobě sice není hříchem, ale co přesto s hříchem souvisí, buďto jako důsledek nebo jako příčina hříchu nebo jako popud k hříchu. Vnitřní uzdravení může také znamenat uzdravení ze stavu nebo situace, která s hříchem nesouvisí, ale jejíž vinou se nemůže plně rozvinou život milosti. Tento druh uzdravení Ježíš představil jako integrální součást své mesiášské služby, když řekl: "Duch Hospodinův je nade mnou, proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych uzdravil ty, kdo mají zraněné srdce, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy." (Lk 4, 18-19)



Podívejme se teď na některé z negativních jevů, kterých se vnitřní uzdravení může týkat.

A/ Důsledky minulých hříchů: špatné návyky, různé formy závislostí: na drogách či alkoholu, ztráta kontroly nad sexuálními impulsy.


B/ Hluboko vkořeněná zraněnost, bolestné vzpomínky, nedostatek láskyplné péče v raném dětství, zákazy pohřbené do hlubin podvědomí, ale zároveň pro svou nevyřešenost stále překážející plnému rozvinutí a dosažení duchovní zralosti. Velmi nápomocná může být v této oblasti psychologie, zvlášť učinná ve spojení s modlitbou.

V této oblasti se někdy mluví o uzdravení prožitků v matčině lůně. Zdá se, že moderní vědy potvrzují tuto možnost. Na druhou stranu jsem velmi skeptický vůči myšlence uzdravení rodokmene, která uvádí do velmi pochybné oblasti a navíc nemá žádnou oporu v bibli.


C/ Nepřijetí sebe nebo nízké sebevědomí. Toto jsou nejčastější příciny poruch osobnosti a abnormálních reakcí. Příčinami jsou špatného obrazu o sobě mohou být fyzický zjev dané osoby nebo nějaký detail fyzického zjevu, povahový rys nebo rodina dané osoby. Takový člověk je nesvobodný, stále se v mysli vrací k oné konkrétní věcí a mylně si představuje, že ostatní nevidí nic než to, co on sám na sobě shledává nepřijatelným. Taková situace někdy vede ke komplexu méněcennosti a k plachosti, jindy ovšem kupodivu i k projevům zcela opačného charakteru.


D/ Když svatý Pavel mluví o kontrastu mezi starým a novým člověkem, mezi tím, kdo je pod panstvím těla, a tím, komu vládne Duch, zdůrazňuje velice, že kromě osvobození od hříchu je zapotřebí ještě dvojí osvobození: osvobození od zákona (to jest od zákonického myšlení a lpění na liteře) a osvobození od strachu. Stačí, když si přečteme kapitoly 8 a 9 v listě Římanům, a zvlášť verš 8, 1: "Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti."


E/ Zkušenost ukazuje, že vzdor a zadržovaná nenávist, nedokonale udělené odpuštění jsou hlavními, hluboko vrostlými překážkami, které brání úplnému osvobození a nabytí vnitřního pokoje. Člověk, který v sobě chová tyto věci, nemůže nikdy vstoupit do plné harmonie s Bohem ani zakusit odpuštění, neboť mezi udělením odpustění ostatním a přijetím odpuštění od Boha existuje úzká spojitost.


F/ Nakonec se také musíme zmínit o vztazích narušených a poničených opakovaným neporozuměním, tvrdostí, nedostatkem komunikace, ať už mezi manželi, rodiči a dětmi, představenými a řeholníky či řeholnicemi, nebo mezi jednotlivými členy společenství. Svatý Augustýn říká, že jsme "hliněné nádoby, které mohou být poničeny jen tím, že se srazí". Špatný vztah, zejména s někým, s kým jsme v každodenním kontaktu, může přerůst v nepřekonatelnou překážku toho, abychom v sobě měli pokoj, může bráni naší schopnosti modlit se a milovat nebo vůbec vykonat cokoliv dobrého.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Související texty k tématu:

Hřích:

Láska k sobě, sebepřijetí:

Odpuštění, smíření:

Obrácení, pokání:

Láska, vztahy, přátelství: 

(Vnitřní) uzdravení:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody. (Jr 17,5)

Letnice, Svatodušní svátky...

(16. 5. 2024) Letnice se slaví padesátý den po Velikonocích. Jsou vyvrcholením, naplněním Velikonoc. Datum Letnic v roce 2024:…

15. květen - Mezinárodní den rodiny

(14. 5. 2024) 15. květen je od roku 1994 ustanoven jako Mezinárodní den rodiny. Texty k tématu: rodina (v katalogu), rodina (v…

Český den proti rakovině 15. 5. 2024

Český den proti rakovině 15. 5. 2024
(13. 5. 2024) Od 15. 5. 2024 probíhá na celém území tradiční veřejná sbírka Ligy proti rakovině Praha. 

Jen když jsme si jisti budoucností, můžeme žít v přítomnosti

Jen když jsme si jisti budoucností, můžeme žít v přítomnosti
(10. 5. 2024) Naděje dává odpověď našemu srdci, ​když se v nás objeví otázka: „Co se mnou bude?“

Jak odpustit zlé matce?

(9. 5. 2024) Pokaždé se chytím do její pasti a bere mi to energii. Jinak jsem klidný a milující člověk, ale s matkou mě ovládne…